Luboš Javůrek

Luboš Javůrek je písničkář. Tedy on by se tomu úporně bránil. Prý proto, že nedělá texty. No a co? Dělá k nim muziku a texty mu dodávají Milan Jablonský a Jiří Brabec řečený Moravský. Ani oni by tedy nemohli říct, že jsou písničkáři? A já si myslím že jsou. Dělají písničky. Nebo že by byli půlpísničkáři? Nevím a nezáleží mi na tom. Pro mě jsou. Ba i když ti dva textaři sami nehrají. Luboš to dělá za ně.

Luboš Javůrek ovšem trpí utkvělou představou. že jedině s kapelou je to ta správná muzika. A já tvrdím, že podstatnější než kapela je písnička a osobnost, která vám ji nabízí. A to dělá Luboš dobře i sám. Nicméně Luboš je Luboš a tak co ho znám, a to už se dá počítat na desítky let, snaží organizovat kapelu. Vyhledává neznámé hráče, nutí je cvičit či dokonce přejít na jiný nástroj, trpělivě i méně trpělivě je vtahuje do světa muziky, zkoušení a hraní, natáčení a všelikého dalšího blbnutí s tím spojeného. A když se mu muzikanti vyšvihnou na patřičnou úroveň, uprchnou mu a Luboš vyhledává a vychovává další. Náš společný přítel Jarda Samson Lenk kdysi Lubošovi pro jeho dlouhý vlas říkal "Vinetou moravského folku". Po těch letech bych si dovolil k tomu přihodit návrh na titul "Sisyfos moravského folku". Vím, co to obnáší a sám jsem se snažil o všelijaké kapely. Až jsem stal z nouze písničkářem. Prostě jsem to vzdal. Luboš ovšem nikoli a tak stále existuje i jeho kapela Bokomara. A protože její časové možnosti jsou omezené pracovními omezeními jednotlivých hráčů kromě samotného Luboše Javůrka, hrává tento i sám, či za vzájemné muzikantské výpomoci přátel, jako jsem například .

Petr Rímský